Přinášíme rozhovor s Filipem Rubínkem, instruktorem sebeobrany, které se věnuje už dvacet let…
Založil před lety oddíl Judo na Praze 8.
Jste jediná pobočka v Česku, co je na tom tak speciálního?
„Přemýšlím, kde začít.. za těch 20 let co se věnuji bojovým uměním se toho událo mnoho. Dnes se těmto věcem věnuji již profesionálně a to mě také hodně ovlivnilo. Mám zde školu bojových umění, která má dvě sekce. Oddíl Judo, který jsem zde před 11 lety na Praze 8 založil a jímž mi pod rukami prošlo nespočet lidí z řad dětí i dospělých. Druhou součástí této školy je pobočka zaměřená čistě na sebeobranu, jedná se o rodinný styl velmistra Koshiro Tanaky, který se jmenuje Hiko-ryu Taijutsu, vznikl v září 2018. Mistr je přímý potomek v linii stylu Daito-ryu jujutsu, ze kterého např. vzniklo i Aikido, ale naše umění se tomuto nepodobá.“
„Otevření pobočky nebylo vůbec jednoduché, ale povedlo se. Co je speciálního na otevření této pobočky.. už jenom to, že mě velmistr Tanaka přijal za svého žáka na sklonku svého života a rozhodl nám věnovat čas a píli k tomu, aby nás vytrénoval. Mnoho nocí jsem přemýšlel, co bych dělal, kdybych věděl, že umírám a jak bych s tím časem naložil. Už jen toto vědomí je mou motivací mistra nezklamat a rozvíjet se i nadále. Bylo mnoho lidí, kteří chtěli po mistrovi, aby jim udělil povolení otevřít jeho pobočky, ale každý toto nezískal. Nám to trvalo několik let. Jedná se o velmi významnou osobnost ke kterému se jen tak nedostanete. Vše byla náhoda a společná píle nás všech. Mistrovo umění nás natolik uchvátilo, že jsme tomu úplně propadli. Jedná se ryze o samurajské bojové umění, kde je základem každodenní cvičení. Což v našich podmínkách je velmi obtížné. Lidé jsou netrpělivý a nechápou, že tradiční umění, aby fungovaly v reálném boji, musíte trénovat léta. Každý detail má obrovský význam, který se musíte mistrně naučit a hlavně pochopit. My se scházíme 3x týdně a děláme i speciální semináře 1-2x měsíčně navíc o víkendu. Když se nemohlo cvičit v tělocvičně, cvičili jsme venku v přírodě, za deště, větru, to vše jsou situace důležité k tréninku psychiky.“
„Velmi úzce spolupracujeme s pobočkou v Maďarsku, kteří nám pomáhají v našem rozvoji. V roce 2019 jsme byli i u mistrů v Japonsku, kde jsme skládali zkoušky na černé pásy. Mistr Tanaka a jeho žáci za námi jezdí každý rok, aby kontrolovaly náš vývoj. Nyní jsme díky této těžké době spojeni přes video hovory. A domlouváme další společné setkání.“
Jste zde již 5 let, co vše se za tu dobu povedlo?
„Co se týče Judo zde je to jednodušší, jedná se o sportovní oddíl, takže zde jsou výsledky lépe vidět.. ať formou medailích, vítězstvích na soutěžích, mistrovství ČR v katách a nebo v osobním rozvoji žáků např. z hlediska sebeobrany, zdravotních obtížích, apod.“
„CO SE TÝČE bojových umění – zde není soutěž ani zlatý pohár. Zde je cílem zdokonalit své umění a být lepší než jste byli před tím, když jste přišli na trénink. V Hiko-ryu Taijutsu se snažíme o to být připraveni na cokoliv co přijde.. dát tomu maximum a přežít, pokud to vyjde. Jedná se o likvidační systém boje, kde se cvičí s ostrými zbraněmi, nebo jejich maketami. Proto tento styl výuky je zpřístupněn od 15 let věku mužům, i ženám. Klade se zde důraz i na meditace, dechová cvičení a etiku. Na tom si japonští mistři velmi zakládají, protože dobrý bojovník musí být disciplinovaný a mít úctu k životu. Důležité jsou v pokročilém stádiu i aspekty jako biologie člověka, fyziologie, anatomie, aspoň znát základy těchto věd.“
„Bohužel jak jsem pravil výše, lidé jsou netrpělivý a opravdu jen nadšenec vydrží. Tréninky jsou bolestivý, psychická zátěž si také vezme svou daň, ale asi po roce pravidelného cvičení je to již lepší a svaly posílí a jak proniknete do základů tohoto systému boje, úplně vás to pohltí.“
„Myslím si, že je to i tím, že mistr prožil téměř desetiletí boje ve válce v Afghánistánu a v Iráku. Opravdový samurajové byly prostě válečníci.“
Co plánujete pro budoucnost?
„Judo – V současnosti se na mě obrátil pražský svaz Judo jako na specialistu na kata (forma předem daných nácviků technik), abych jim pomohl rozšířit tento systém výuky v Praze a i jako soutěžní formu, pro děti i dospělé. Kata jsou zahrnuty na zkoušky na černé pásy. Rád bych vytvořil skupinu mládeže, se kterou bychom jezdili na soutěže po Evropě. Teď koncem listopadu jedu vyučovat na vysočinu zájemce o kata pro přípravu na 1-3. dan v Judo.“
„V Hiko-ryu bychom velmi rádi rozšířili členskou základnu o další členy. Cílem je teď přes velkou kovidovou pauzu dohnat zameškané, rozvíjet se se stálou skupinou, navštěvovat pobočku v Budapešti a připravit se na mistrův příjezd, aby jeho pobyt byl plně využit a neskončili jsme u základů. Rádi bychom, aby nám ukázal techniky boje s tyčí a další nové techniky pro pokročilé.“
„Pro oba oddíly pořádáme přes rok mnoho společných akcí např. soustředění, závody, tábory, letní kempy, vzdělávací semináře, atd“…
„Takže mám s tím vším teď hromadu práce a velké cíle…
Kolik máte členů?
„Judo oddíl má dnes k 60 členům a Hiko-ryu pouze 8. Mnoho lidí o nás neví a jsou bohužel populárnější jiné sporty, které nejsou zas tak úplné v rozvoji osobnosti, jaké se zdají být. Často se setkávám s tím, že mladí lidé vypadají fyzicky zdatně a pak zjistíte, že to není úplně o tom, jak kdo vypadá. Nebo s lidmi, kteří si o sobě myslí, že jsou velcí mistři po získání určitého stupně a ono to zas tak moc není.“
„Bohužel dnes lidem dělá problém i jen základní chůze a postoje, které jsou základem každého bojového stylu.“
Největší úspěchy?
„Největší úspěchy máme několika násobné mistry a přeborníky republiky v Katách, přeborníky kraje z různých kategorií, ale pro mě sportovní úspěchy nejsou prioritou. Jsou důležitou součástí a samozřejmě mě velmi potěší i motivují.“
„Za své úspěchy beru to, kolik žáků jsem přivedl k černému pásu, kolika lidem jsem zdravotně pomohl, kolika lidem jsem nasměroval cestu od řekněme drobné kriminality, beru úspěch i to, když mý žáci jsou nadšený a motivovaný z tréninků a je na nich vidět psychický vývoj, když mi nadšeně vypráví jak překazili loupež a nebo se dokázali ubránit, nebo mečem setnout makiwaru a to nadšení v jejich očí.. mou motivací jsou mí žáci.“
„Spoustu lidí si myslí, že vše končí černým pásem.. ale čím člověk tyto věci studuje do hloubky, tak zjišťuje, že jeho životní náplní je se neustále rozvíjet a své znalosti předávat dále a prohlubovat. Nemám žádné ambice nějak vyčnívat, ale spíše chci prožít život smysluplně. Proto se nezaměřuji na kvantitu, ale kvalitu. Z podnikatelského hlediska nejsem dobrý podnikatel Jde mi hlavně o rozvoj skupiny se kterou pracuji. Mnohdy oddíl dotuji z vlastních zásob, ale tak to někdy chodí.“
Proč by se dnes lidé měli učit sebeobranu? Je dnes svět nebezpečnější?
„Stačí otevřít noviny a vidíte jen násilí a násilí. V mé práci denně čtu o napadení policejní hlídky nožem, nebo agresivními jedinci. V Praze moc klid opravdu není. Ale nejen v hlavním městě. Agresivita lidí roste čím dále tím více. Stačí se jen podívat kolik je sražených chodců. Tam, kde dříve byla nadávka, dnes se tahají nože, dokonce i střelné zbraně. Nerozumím dnešní době. Přijde mi velmi agresivní a i pociťuji, že lidstvo hloupne. Děti vše znají jen z internetu, dnes již knihy moc nečtou.“
Co má člověk udělat při přepadení, pokud se neumí bránit?
„Těžko odpovědět laicky.. vždy je důležitá prevence, psychika, taktika a hlavně situace ve které se nacházíte. Záleží, jak jste silná osobnost a jak vybaven psychicky. Agresor bude mít vždy navrch, on je připraven na útok, který vyvolal. Vy naopak zaskočen nenadálou situací. V každém případě, když jsem vyučoval sebeobrany, vždy jsem se snažil veřejnost připravit na nošení slzotvorných prostředků. Už jenom to, že se umíte bojově postavit, a to, že umíte nebojácně komunikovat, TO vše může útočníka odradit. Mnohdy stačí vzít do ruky mobil a zavolat policii. Naopak doporučuji, když se stanete svědkem třeba loupeže ihned zavolat a podat co nejpodrobnější popis pachatele, či informace, které by ho pomohly dopadnout. V Praze je obrovská výhoda, že dojezdy policejních hlídek jsou velmi rychlé. Ovšem co nedoporučuji je hrát si na hrdinu. Prostě záleží na konkrétní situaci. Samozřejmě znalost sebeobrany je velkou výhodou, pokud je vaše znalost kvalitní.“
Jaké lidi berete do učení? Ženy, děti, muže, mladé, staré?
„V podstatě Judo učíme děti od 6 let až po dospělé, dříve to podle mě nemá smysl. Není dnes možné se individuálně věnovat každému. V 6 letech už dítě zná základy chování a udrží pozornost.“
„V Hiko-ryu od 15 let, o tom jsem se zmiňoval.“
„Těším se, až můj syn jednou také pozvedne meč, ale jsou mu teprve dva roky, takže si ještě počkám. S výukou jsme už nenásilně začali“…
Děkujeme za rozhovor.
Informace:
Filip Rubínek – 3. dan judo, 3. dan Taijutsu, policejní instruktor sebeobrany městské policie hl.m.Prahy
Více informací naleznete na www.judopraha.eu a www.sebeobranapraha.eu
